Česko-polský novinář Jakub Medek: Polsko je daleko modernější, než si většina Čechů myslí
Češi Poláky dlouhá léta podceňovali. Dnes je zase někdy až moc vychvalují. Jaké ale současné Polsko je? Kam se ubírá? A na co by se měli Češi při jeho návštěvě zaměřit? O tom si Reflex povídal s polským novinářem českého původu Jakubem Medkem, který pracuje pro rádio TOK FM a je i autorem podcastu Czechostacja. Medek může dvě naše země dobře srovnávat, protože se narodil v Praze českému tatínkovi a polské mamince, vyrostl tady, ale již dvacet let žije a pracuje u našich severních sousedů. Sám k tomu s úsměvem dodává: „Jsem český občan a polský daňový poplatník.“
Češi měli a pořád ještě někdy mívají o Polsku zkreslené představy. Jak byste charakterizoval současné Polsko vy?
Že je to rozhodně mnohem modernější země, než je typická česká představa. A to v mnoha ohledech.
Můžete být konkrétní?
Už léta se diskutuje o polských potravinách a jejich kvalitě. Jenže pokud jde o výběr a kvalitu potravin, tak si myslím, že je na tom Polsko lépe než Česká republika. Chodím nakupovat, vidím to prakticky každý den. Když se vracím do Česka a zajdu do jakéhokoli srovnatelného krámu, tak je tam menší výběr a horší kvalita oproti obchodům v Polsku. Snad s výjimkou pečiva je tam lepší výběr masa a uzenin, sýrů či zeleniny. A k tomu si připočítejme polské trhy, kde jsou produkty přímo od zemědělců. Léta to byl v Česku o polských potravinách mýtus.
V čem je ještě Polsko podle vás modernější?
V úrovni digitálních služeb. Polsko je v tomhle určitě lídrem střední Evropy a na úplné špičce je i ve srovnání s celou Evropou. Stále více lidí využívá digitální technologie. Prakticky všechno se dá už vyřídit on-line.
To u nás také, jen občas to nefunguje dobře.
Nechci hovořit o digitalizaci českého stavebního řízení, ale mám dojem, že on-line věci mají Poláci skutečně na vyšší úrovni. To platí pro digitální služby státní, služby samospráv i soukromé. Myslím, že tomu se mohou rovnat jen pobaltské státy, především Estonsko, které je hodně daleko. Pro Poláky je například velkým šokem, když jezdí do České republiky a musí platit hotově. Kamkoli přijedete do Polska, samozřejmě můžete platit i hotově, ale také všude kartou. Po pravdě řečeno, já hotovost používám pouze tehdy, když jedu domů, do Česka. A to je divné. Sice chápu diskusi v Česku o možnostech plateb, že se u toho rozebírá i otázka svobody a další věci, ale domnívám se, že on-line služby jsou daleko lepší například pro výběr daní. Když si zvyknete na to, že hotovost nepotřebujete, a pak se dostanete do země, kde ji po vás někdo vyloženě požaduje, tak je to problém. Je to trochu kulturní šok. Pro Poláky je to nepochopitelné. Problémem jsou pro ně i ty nejrůznější poplatky ve směnárnách, protože si musí měnit zlotý za koruny.
Češi už nejezdí do Polska jen na nákupy, ale stále více i jako turisté. Dokonce se říká, že Polsko je turistickým hitem. Jak je na to připraveno?
V roce 2012 se konalo v Polsku a na Ukrajině mistrovství Evropy ve fotbale. Polsko v rámci toho výrazně zlepšilo dopravní i jinou infrastrukturu, byl to bod zlomu. Byl to počátek revoluce v infrastruktuře. Navíc Poláci u toho dokážou velmi dobře využívat fondy Evropské unie. Všechna hlavní města vojvodství, u nás by to odpovídalo krajům, jsou propojena dálnicemi nebo novými silnicemi pro motorová vozidla, které mají vysoký standard.
Uvidíme, jaké bude počasí, ale očekává se, že letos pojede do Polska skutečně mnoho českých turistů. Odhady hovoří o více než pul milionu lidí, takže je i ty dálnice enormně zajímají.
Na nejčastějším směru od českých hranic k Baltu vedou kvalitní silnice kamkoli. Cesta autem po Polsku je nesrovnatelně pohodlnější a rychlejší než v minulosti a kvalita dálnic předčí ty české, zejména když hovoříme o těch starších v České republice.
Přesto někdy přetrvává přezíravý postoj některých Čechů k Polákům. Kdysi to bylo dáno velkou ekonomickou rozdílností a životní úrovní. Dnes k tomu už není důvod. Tak proč?
Já mám vždy problém se stereotypy. Těmi mohou trpět spíše jednotlivci než celé národy. Něco v tom ale máme společné. Hodně Čechů, kteří ještě v Polsku nebyli a neznají ho, má dojem, že je to nějaká zaostalá země. To není pravda. Z dob komunismu může mít někdo také názor, že Poláci jsou náboženští fanatici a šmelináři. To je také mimo. Poláci pak mají k Čechům tradičně obrovské sympatie, i když přesně se neví, z čeho vlastně plynou. Může v tom být trochu humoru Švejka, trochu spisovatele Hrabala, trochu režiséra Menzela, trochu výjimečných českých filmů atd. Na druhou stranu si někteří Poláci myslí, že Češi nebojovali, když bylo potřeba, že nebyli tak odvážní. Poláci totiž žijí daleko více než Češi svou minulostí, historií, svými dějinami. Ze všech těch důvodů se někdo může dívat na toho druhého svrchu. Přesto v současnosti neexistuje v Evropě mnoho národů, které mají k sobě tolik sympatií jako Poláci a Češi, o čemž svědčí i různé průzkumy.
Jakou vlastnost Poláků byste vyzdvihl?
Podnikavost. Činorodost. Touhu uspět. Za bolševika to v Polsku bylo ekonomicky mnohem horší než v Československu. Pamatuji si, že když jsem přijel v 80. letech za babičkou do Polska na prázdniny, tak mnohé věci byly k dostání jen na lístky, to jsem z Prahy neznal. Poláci museli kvůli totálnímu deficitu všeho přemýšlet, jak přežít. Nebyla tady ani tak velká kolektivizace zemědělství. To všechno se pak projevilo v přístupu k podnikání a v dobách svobody a demokracie velký i malý byznys akceleroval.
Polsko je dnes bráno ve světě jako regionální velmoc a jeho slovo má v Evropské unii váhu. To je také podstatná změna.
To však neplyne jen z jeho velikosti a ekonomické síly, ale hlavně z projevovaných ambicí. Bez ohledu na to, kdo vládl, platí, že je to národ, který se bere tak, že je předurčený k tomu, aby kráčel vepředu. Směry politického vývoje se mohou měnit, ale polská ctižádost uspět zůstává.
Když se to dobře využije, tak to může být v politice pozitivní vlastnost, ne?
Nehodnotím to politicky. Vidím v tom ale zásadní rozdíl mezi českou a polskou mentalitou. Češi se nechtějí někomu do něčeho montovat a neradi vidí, když to někdo dělá jim. Poláci naopak chtějí být v popředí.
Říká se, že Poláci vědí o české kultuře daleko více než my o kultuře polské. Kde hledat důvod?
Souvisí to podle mě s tím, že Poláci se obecně více zajímají, co se děje kolem nich. A když jim přijde něco sympatické, což hodně z české kultury ano, tak se o to intenzívněji zajímají. Dokonce něco z toho Čechům i záviděli. Když si porovnám naše dva národy, tak Češi se méně zajímají o to, co se děje mimo jejich zemi. Jsou více sami pro sebe. Nejedná se přitom jen o kulturu.
U Poláků je to tedy zvídavost, nebo i něco jiného?
Zvídavost rozhodně. Mohlo to kdysi pramenit i z nějakých mindráků, z toho, že Polsko nebylo v minulosti tou vyspělou zemí. Je v tom také trochu filozofie i psychologie. Polsko vždy prohlašovalo, že je součástí západní civilizace, bylo to v opozici k ruskému civilizačnímu okruhu. Současně mělo i pocit, že na tu takzvaně vysokou kulturu tolik nemá, tak se více zajímalo o to, co se děje na Západě. To jsou věci velmi historické, ale ta zvídavost z toho může trochu vyplývat. Poláci také z ekonomických důvodů vždy hodně cestovali za prací do zahraničí, byli častěji v kontaktu s různými kulturami, to se pak může rovněž projevit ve zvýšeném zájmu o cizinu.
Vyčítají dnes něco Poláci Čechům?
Setkávám se s otázkou, proč nás ti Češi nemají více rádi, když my je ano. Já všude vysvětluji, že tomu tak není, neodpovídá to ani sociologickým průzkumům. Ten pocit může pramenit z toho, že existuje takzvaná česká bublina, ve které žijeme, že se míň o Poláky zajímáme.
Stala se ale v posledních letech zvláštní věc, přišly změny. My se doma rádi díváme na Netflixu či jiných platformách na polské filmy a seriály. Kromě skandinávské tvorby to nic z Evropy nepřekoná. Co tomu říkáte?
Ano, mění se to. Naštěstí.
Kam byste v Polsku pozval české turisty?
Příjemným překvapením mohou být místa, která jsou dál od obvyklých tras. Tedy východ a jihovýchod Polska. Já bych vybral okolí Řešova, dále Lublin či Zamość. Polsko má také nádhernou přírodu, i když je to na rozdíl od Česka placka. Pořád zde cítíte velikost a majestátnost přírody, jsou zde pralesy, krásně je v Pojezeří. Češi jsou národem vodáků, ať vyrazí na polské řeky a jezera, stojí to za to.
Děláte také podcast Czechostacja. Popište ho.
Je to pořad v polštině o českých reáliích a rozebíráme tam věci, jež by mohly být pro Poláky zajímavé. Hovoříme o české současnosti, minulosti i o některých událostech. Reakce jsou mnohem lepší, než jsem si na začátku představoval. Dovolil jsem si jít více do hloubky, nejdu ve stopách běžného mainstreamu. Například jsme dělali díly o českém národním obrození, fungovalo to a bylo k tomu překvapivě hodně otázek. Mám z toho radost.
