Panoptikum Vladimíra Mertlíka: Citlivost Lavrova, nezbedné učitelky a Čunek pro každou legraci
Důkazem lží ukrajinské propagandy o údajné ruské děsivé agresi a Sergeji Lavrovovi jako bezcitném arogantním člověku byly dosud jen figuríny a ukrajinskou rozvědkou zavraždění nevinní občané obce Buča. A stačilo pouhé zničení dvou třetin ruského strategického bombardovacího letectva v jeden okamžik na čtyřech základnách, aby Sergej Lavrov ukázal citlivou stránku submisivního melancholika a poníženou suplikou si vyžádal telefonát ministrovi zahraničí USA Marcu Rubiovi.
Jeho stížnost na to, že o akci Pavučina ukrajinská tajná služba SBU nedala Rusku předem vědět, by rozplakala i Lenina v mauzoleu. Zvláště když držitel Ceny fair play vyhlazovacích válek Sergej Lavrov citoval svůj oblíbený literární vzor Mirka Dušína z českých Rychlých šípů a akci Ukrajinců za „nečestnou a nesportovní“. Himbajs, šůviks, plantážníci! Konečně pokrok v mírových jednáních.
Za popírání ruských válečných zločinů na Ukrajině potrestal nedávno soud Martinu Bednářovou sedmiměsíční podmínkou na dobu dvaceti měsíců, třemi roky zákazu učení a povinností absolvovat kurz mediální gramotnosti.
„Češtinářka se ruské invazi věnovala v hodině slohu (sic!) se žáky ve věku třináct, čtrnáct let, které si tím vzala jako rukojmí a které nemohly dělat nic jiného než sedět a poslouchat její názory. Obžalovaná si může myslet, co chce, ale nesmí k tomu zneužít své postavení učitele,“ řekla soudkyně Eliška Matyášová. Obvodní soud pro Prahu 6 se Bednářovou za peníze daňových poplatníků zabýval již potřetí, ta však přesto na svých odporných výrocích trvá. Odměnou jí budiž místo na pražské kandidátce Stačilo! v podzimních volbách do sněmovny. Obhájci kolaborantky bez brzdových pedálů se dožadovali zproštění její viny s argumentem, že některé z kydů Bednářové lze slyšet i od politiků, mimo jiné od Donalda Trumpa.
A co my s tím, když očkování proti blbosti nefunguje ani v Americe?
Zdá se, že zhovadilost je víc nakažlivá než covid-19. Ještě není zlikvidován přenos bakterií Bednarius retardatio mentis a už je hlášen další případ epidemie jiného kmene. Učitelka Gymnázia a SOŠE Sedlčany připravila pro studenty výlet za „ruskou kulturou“ do Ruského střediska vědy a kultury v Praze. V návštěvě hnízda ruské propagandy, jež je zapsané na evropském sankčním seznamu, škola nevidí problém navzdory ruské agresi na Ukrajině a faktu, že Kreml považuje Česko za nepřátelský stát!
„Máme studenty ruského jazyka a příležitostí, aby se potkali s ruskou kulturou, moc není. Proto naše kolegyně zorganizovala exkurzi za ruskou kulturou. Bylo to hlavně zaměřené na poezii,“ řekla novinářům zástupkyně ředitele Lenka Lichtenbergová.
Dodala: „Co se týká umění a kultury, tak bychom měli zachovat nějakou důstojnost a vůbec bych do toho politické věci nezapojovala. Bylo to čistě kulturní. Já bych do toho žádné pozadí nemontovala.“ O ruském zneužívání kulturních a sportovních akcí k propagandě Putinova režimu a jím vedené války neuvažovala, a navíc: „Nikdy jsem neviděla nic negativního.“
Její kydy se poněkud míjejí s komentářem na webu jedné ze studentek, která napsala:
„Po exkurzi byl pro studenty připraven workshop, jehož tématem byla výroba tradiční ruské panenky – Cestovatelky. Moc děkujeme, úžasná zkušenost!“
Hm, tradiční ruská panenka Cestovatelka je v Rusku stejně tradiční jako Ruský kodex lidských práv a svobod a s poezií má společného asi tolik jako lejno a čokoláda. Pokud chtěla soudružka učitelka i soudružka zástupkyně studenty seznámit blíž s ruskou kulturou a poezií a zachovat přitom „nějakou důstojnost“, stačilo studenty seznámit s díly Lva Nikolaje Tolstého, Antona Pavloviče Čechova, Alexandra Sergejeviče Puškina, Nikolaje Vjačeslava Gogola, Alexandra Solženicina, Vladimira Nabokova, Vladimira Vysockého, Bulata Okudžavy, Borise Leonidoviče Pasternaka, Daniila Granina, Arkadije a Borise Strugackých, Vjačeslava Šiškova, Viktora Suvorova, Anatolije Marčenka, Čingize Ajtmatova, Jurije Bondareva[1] a řady dalších, namátkou vybraných z knihovny autora Panoptika, s nimiž se seznámil i bez podpory Ruského střediska vědy a kultury či spíše právě díky tomu. Tak málo, a přece tak vesmírně mnoho mohla soudružka učitelka učinit pro seznámení studentů s ruskou kulturou a poezií a soudružka zástupkyně si mohla při obhajobě osnov studia zachovat „nějakou důstojnost“. To by ale nesměly mít obě morálku a charakter Putinových vší a vzdělání řeznických psů.
Pokud ředitel gymnázia Radomír Pecka podle svých slov do této chvíle netušil, kam škola žáky poslala, ač na svém oficiálním webu zveřejnila Ruskému středisku vědy a kultury poděkování, měl v okamžiku, kdy začal „tušit“, odevzdat klíče od ředitelny, pokud se v ní ovšem nechce ještě předtím zastřelit.
Zločin proti lidskosti však mezitím spáchaly děti ze Základní školy Ohrada ve Vsetíně, když vymyslely majálesovou akci Kluk v sukni, holka v saku. Dívky měly začátkem týdne nosit chlapecké oblečení a chlapci naopak. Hned v zárodku ale zasáhla místní radnice v čele se strážcem morálky a heterosexuální rodiny Jiřím Čunkem, který na nátlak několika rodičů nechal dětskou recesistickou akci zakázat pro „propagaci transgenderové ideologie“.
Nechme stranou, že Jiří Čunek vypadá jak bodrý strýc s kapsami plnými karamel, který je navíc pod baloňákem „navostro“. Jeho péči o morálku máme přece ještě v dobré paměti z doby sedmiletých soudních tahanic z důvodů sexuálního obtěžování sekretářky a chlubení se před ní trapným balíčkem půlmilionu ve chvíli zvýšené hladiny ve tkáni starostových kavernózních tělísek (corpora cavernosa) tepennou krví.
Nakonec Mr. Moralita vyklouzl z klepet díky falešným svědectvím a 80 tisíci korunám, kterými umlčel zmíněnou sekretářku. Čunkovo jednání (tehdejší i dnešní) vyvolalo přitom u většiny rodičů i veřejnosti nelibost, což se vzápětí projevilo protestem dětí i rodičů, kteří v akci neviděli ani zbla škodlivého.
„Valašsko je normální,“ volá Čunek v zájmu ochrany dětí před nimi samými, aniž by prohlášení doložil forenzním průzkumem názorů místních ovcí na chování jejich pastevců, jež občas pomlouvají zlé jazyky, a dodává: „Jsem pro každou legraci…!“ Bodejť, paní Marcela Urbanová by mohla vyprávět.
Autor Panoptika prožíval nejkrásnější roky přechodu mezi dospělé někdy v polovině šedesátých let v atmosféře flower power, romantické sexuality, rozevláté svobody a recese. Jedním z projevů byly mile provokativní studentské majálesy, jako každý vtip, neboť jinak přestává být vtipem. Právě výše zmíněné symptomy té nádherné doby se staly cílem chorobně puritánských a skrytě vilně uslintaných papalášských prďolů po příjezdu tanků, s nimiž nebyla žádná legrace.
„Podívejte se, Fučíku, jak je Praha krásná,“ řekl prý inspektor gestapa Böhm hrdinovi komunistického odboje.
„A bude ještě krásnější,“ odpověděl údajně Fučík, „až vy tu nebudete!“
Je-li Valašsko s vámi normální, těžko si lze představit tu nádheru, až vy (ve funkci) nebudete, pane starosto!
Hrubý slovník vládních politiků vůči opozici, médiím i soudní moci kritizovala po návštěvě Slovenska vedoucí poslanců EP, belgická europoslankyně Sophie Wilmèsová a označila jejich vyjadřování za nepřijatelné.
„Dění na Slovensku vyvolává velké obavy. Nevidíme pozitivní vývoj a neočekáváme, že se to změní,“ řekla mimo jiné. Atmosféra však přesto byla lepší než při misi výboru EU pro rozpočtovou kontrolu, jejíhož vedoucího Tomáše Zdechovského označil Robert Fico za „nájemného politického vraha“ a ministr vnitra Matúš Šutaj Eštok jeho misi „trestnou výpravou“. Pravda, mohlo být hůř! Vrátili se živi a zdrávi!
Tak nevím, je možné takový režim rozvracet, nebo stačí se z něj jenom pozvracet?
