Trump versus Musk: Válka psychopatů a na pozadí souboj, zda svět ovládnou technologické firmy nebo státy
Prvního února uspořádal Donald Trump nejneobvyklejší tiskovou konferenci, jaká kdy v Bílém domě proběhla. Prezident seděl za legendárním stolem Resolute Desk v Oválné pracovně, po jeho pravici stál nejbohatší člověk světa Elon Musk a vedle něj se motal jeho čtyřletý syn X. V půlhodinového monologu Musk vysvětlil, jak bude pracovat jeho DOGE, nový úřad pro efektivitu vlády, který měl šetřit a škrtat výdaje. Trump většinou mlčel. Nejmocnější světová aliance všech dob tím měla být zpečetěna. Uplynulo několik měsíců a lásky je konec. Vztah těchto dvou můžu se narušil. U egomaniaků, jakými jsou Musk i Trump, nic překvapujícího. Na pozadí jejich sporu ale vidíme souboj technologických gigantů a států o vládu nad světem a snahu o změnu globálního řádu.
Dramatická roztržka mezi Muskem a Trumpem ukazuje, jak moc se svět změnil v posledních deseti-patnácti letech. Velké technologické společnosti ovládly digitální prostor, podstatně rozšířily svůj vliv i ve fyzické sféře a jejich produkty a služby se staly kritickou infrastrukturou. Pokud to přeneseme na náš případ, tak Musk potřebuje od státu zakázky na podporu svých podniků a USA potřebují služby, které jeho firmy poskytují. Neobejdou se bez vzájemné spolupráce. Ostatně společnosti Elona Muska už dostaly od státu dotace v celkové výši téměř 40 miliard dolarů.
Trump v posledních letech správně vytušil, co se děje, a proto se tolik sblížil se šéfy technologických společností. A oni nadbíhají jemu. Dva příklady související s naší kauzou. Starshield, vojenská verze Muskova satelitního systému Starlink, je určena pro vládní využití přes smlouvy s Ministerstvem obrany Spojených států. Používá se i v rusko-ukrajinském konfliktu a bez ní by možná už Ukrajinci válku prohráli. Muskova firma SpaceX má pak smlouvy se státní federální vesmírnou agenturou NASA, v poslední deseti letech dostala kvůli tomu velké zakázky a dotace ve výši 15 miliard dolarů. Vláda nad vesmírem přitom zásadně ovlivní i budoucí válčení a bude mít vliv na podobu globálního řádu.
Hádky dvou výjimečných osobností, Elona Muska a Donalda Trumpa, jsou proto mimořádným soustem pro média i sociální sítě, ale současně ilustrují zvláštní stav, do kterého se svět dostal. Fungování vlád, armád či národních ekonomik není možné bez soukromých firem. Jedná se například o datová centra, cloudové výpočetní systémy, satelitní sítě, polovodiče, nástroje kybernetické a energetické bezpečnosti či využívání a uplatňování nástrojů umělé inteligence.
Zatímco v západní demokratické společnosti tyto posuny a změny fungují na základě dohod a jakési společenské smlouvy, v Číně nebo Rusku se podobné věci řeší nějakým nařízením, nebo silou. V Číně by Musk už zmizel. Vládnoucí komunistická strana by ho vymazal z povrchu země a jeho firmy znárodnila. V Americe se naopak může hádat i s prezidentem. Jakému systému, který chce ovládat svět, to více vyhovuje, je jasné.
Změny při řízení věcí veřejných a proměny fungování států, přivedli k sobě logicky i Muska a Trumpa. V mnoha věcech si rozuměli i ideologicky a oba jsou obchodníci. Jenže řídit stát jako firmu někdy prostě nejde. To zjistil už i Andrej Babiš, který to kdysi také chtěl. Navíc Musk a Trump jsou exhibicionisté, egomaniaci a jejich psychika je křehká. Proto to dopadlo, jak to dopadlo. Nejdříve jsme u nich viděli fáze zamilování a vzájemného obdivu. Ty pak vystřídaly vášnivé odborné diskuse, potom následovaly hádky, a nakonec se to u obou přeneslo do osobní roviny. Tím byl jejich „krásný vztah“ poškozen. Navrch má ale Trump. Elon Musk, i když je nesmírně vlivný a bohatý, si totiž předtím neuvědomil, že je pouze jedním z pomocných dvořanů na Trumpově prezidentské dvoře.
Jak se k tomu dospělo
Elon Musk začal Donalda Trumpa výrazněji podporovat před více než rokem, daroval kolem 270 milionů dolarů na prezidentovu kampaň i volební souboje dalších republikánů v jednotlivých státech a potom bylo Muskovi dovoleno hrát jednu z hlavních rolí v Trumpově kampani. Činil tak s obrovskou vervou a také s pomocí své globální sociální sítě X. Pomohl Trumpovi k návratu do Bílého domu. Na rozdíl od mnoha volených politiků je proto dodnes u republikánských voličů známý a mimořádně populární. Má podporu kolem 75 procent republikánských příznivců. Více má pouze Trump a viceprezident JD Vance. Ostatní republikáni výrazně zaostávají.
Trump a Musk se zakoukali do myšlenek rázných škrtů, omezení dotací, rušení nejrůznějších státem placených programů a agentur a tím i propouštění lidí. Hovořili u toho i o snížení daní a nutnosti snižovat dluhy. Z ekonomického hlediska program bohulibý. K tomu měl sloužit nově zřízený Úřad pro efektivitu vlády (Department of Government Efficiency, DOGE), který do května letošního roku vedl právě Musk. Nikým nevolený soukromník.
DOGE během pouhých několika týdnů převrátil fungování americké federální vlády naruby. Podařilo se mu ušetřit velké peníze (i když ne tolik, kolik sliboval), ale současně se jeho aktivity staly předmětem četných protestů a soudních sporů. Právní experti upozorňovali na zjevná porušení zákonů týkajících se přístupu k osobním a soukromým údajům, zejména těch, kterými disponuje Ministerstvo financí. Musk a Trump to dlouho bagatelizovali. Na vzájemné limity ale narazili kvůli něčemu jinému.
Technolibertariánská revoluce, kterou si kdysi vysnil Musk a další šéfové technologických firem, pracuje s vizí menšího státu, s omezenějšími rozhodovacími pravomocemi úřadů a politiků a samozřejmě s nižšími daněmi, aby to vyhovovalo firmám i střední třídě. Těmto revolucionářům ale u toho nevadí čerpání dotace ze státních či veřejných fondů pro vlastní potřebu. Podobnost s Babišovým holdingem Agrofert je nikoli náhodná. Nižší daně a uvolnění regulací si vždy přál i prezident Trump. Léta to sliboval voličům. Jenže záměry prezidenta jsou širší. Musí být. Například slíbil „udělat Ameriku opět velikou“ přitáhnutím zahraničních společností do USA a k tomu mají posloužit vyšší cla na různé cizí zboží. Ovšem to nevyhovuje globálně zaměřeným firmám. Těm technologickým z Ameriky dnes proto EU hrozí vyšším zdaněním a dalšími regulacemi. Zjednodušeně řečeno, Trump potřebuje pro naplnění svých slibů, na rozdíl od toho, co chtěl, silnější stát. Bylo jasné, že v tom se musí s Muskem někdy střetnout.
Pravomoc rozhodovat o americkém federálním rozpočtu, tedy i o financování a o výdajích v různých vládních agenturách, ovšem nemají ani Trump, ani Musk, ale obě komory Kongresu. A když tam nedávno doputoval „velký, krásný návrh zákona“ (jak ho nazval Trump) propukly mezi prezidentem a multimiliardářem Muskem ostré spory. Nešlo jenom o to, že se v rozpočtu počítalo se seškrtáním dotací na elektromobily, jejichž největším výrobcem je v Americe Muskova firma Tesla…
Nejbohatší člověk světa správně při schvalování zákona poukazoval na to, že to dál prohloubí zadlužení země. Jenže norma zahrnuje veškeré financování, které potřebuje Trump k provedení řady svých politik. Některé původní záměry proto musely stranou, jde hlavně o peníze, aby bylo dáno voličům alespoň něco z toho, co bylo slíbeno.
Protože Trump je politik, rozhodl se celou situaci využít i jinak. Navrhl, aby kongresový Senát schválil návrh zákona do 4. července, což je Den nezávislosti, nejvýznamnější americký státní svátek. Projevuje se v tom prezidentova záliba ve hře na vlastenectví a propojování jeho politických rozhodnutí s nacionalismem. Například den, kdy oznámil reciproční cla na mnoho států světa, nazval „Dnem osvobození“. Teď to bude den čeho? U toho mu Musk nechtěl svítit, neboť je nakročeno k ještě větším schodkům.
Proto výzvy nejbohatšího muže planety, aby se více v rámci státu šetřilo a méně zadlužovalo, nepadnou u většiny veřejnosti na úrodnou půdu. Bez ohledu na to, že má v tomto směru pravdu.
A jak to dopadne?
Dá se očekávat, že vztah Donalda Trumpa a Elona Muska už nikdy nebude tak vřelý, jakým se jevil ještě nedávno. Až ale dvě horké hlavy vychladnou, dá se očekávat opatrné usmíření. Jak již bylo řečeno, obě strany se potřebují a budou potřebovat.
Spor ani neoslabí rostoucí vliv velkých technologických společností nad životem v Americe a dalších státech světa. Dá se odhadnout, že bude dál narůstat. Ztratí nad tím státy a politici jednou kontrolu? Hádky Muska a Trumpa nad jedním zákonem nám pak možná přijdou jako malicherné. I když dnes svět tolik vzrušují.
