Leoš Kyša: Je dobré být soběstačný. Mít vlastní studnu, spoustu dřeva na zimu, konzervy, zbraně a otroky
Leoš Kyša (45) alias František Kotleta píše pod oběma svými identitami průměrně dvě knihy ročně. Tento publicista, spisovatel sci-fi a fantasy, scenárista, podcaster a někdejší novinář má za sebou tři desítky knih, údajně půl miliónu prodaných výtisků i mnoho vyvrácených konspiračních teorií a bludů o jasnovidectví a různých parapsychologických experimentech. Že jste ho doposud neznali? To bude možná tím, že je tento činorodý člen Českého klubu skeptiků Sisyfos zároveň součástí pomyslného „negerského nebe“, „fantastického nebo sci-fi ghetta“. A to nepíše jen o „prcání s upírama“, jak říká. Naposledy na sklonku loňského roku vydal Syndikát, okamžitý bestseller o dvou podnikatelích, kterým někdo z firemního účtu ukradne poslední peníze.
Adam Pýcha z nakladatelství Knihy Dobrovský v pořadu Artzóna tvrdil, že jste prodal půl milónu knih, což bohužel nelze ověřit. I kdyby do toho počítal antologie, na nichž jste pracoval s Borisem Hokrem, není to nadsazené číslo?
Nezapomeňte, že jsem těch knih napsal hodně, pár přes třicet. To máte všechny Husté nářezy, čtyři knihy Spad, šest knih s Tomášem Koskem, pak sérii Legie, kterou píšu napůl s Kristýnou Sněgoňovou… Ono se to nasčítá, píšu dobrodružné knihy, které mívají několik dílů. A Sudetenland byl podle oficiálního žebříčku Svazu českých knihkupců a nakladatelů v roce 2023 desátou nejprodávanější beletrií v Česku, včetně zahraničních titulů renomovaných autorů typu Joa Nesbøho. Tohle u science fiction, kterou píšu jakožto František Kotleta, nehrozí, ale i tak se všechny moje staré knížky každý rok dotiskují. To číslo tak momentálně bude spíš vyšší než nižší.
Já si jako laik představovala spisovatele sci-fi jako někoho, kdo má poslední modely technologických vychytávek a investuje do krypta nebo akcií hi-tech firem. Vy nosíte uniformu námořníka, chcete se fotit na hrobě literárního velikána, pojídaje rohlík s vlašákem, pěstujete melouny a žijete v Milovicích. Co je na vás typického pro autory sci-fi?
Jsem tlustej. A mimochodem, dělení na fantasy a sci-fi už je dnes nesmyslné a nefunkční. Poslechněte, spisovatelé obecně jsou trochu divní, a scifisti a autoři fantastiky teprve. Chodí divně oblíkaní, divně mluví a jsou zpravidla světloplaší, takže když se na ně někdo podívá nebo rozsvítí, rozutečou se do rohů jak švábi. Moje výhoda je, že tímhle ostychem netrpím. A to pěstování melounů a kukuřice je super věc, zvlášť pokud žijete v Polabí. Už se těším, až zasadím.
To je hodně prepperské. Snažíte se být soběstačný, protože tušíte světovou katastrofu?
Vždycky je dobré být soběstačný, mít vlastní vodu, vlastní studnu, spoustu dřeva na zimu, soláry, konzervy, zbraně a otroky. Je to ideál utopistické budoucnosti, ke kterému směřujeme.
Jako obyvatelka severočeských Sudet kvituju, jak jste v románu Sudetenland popsal náš kraj a nastínil alternativní historii Československa po sametové revoluci, kdyby neproběhl kompletní odsun sudetských Němců. Máte tendenci se literárně zdržovat v jednom fikčním světě pro několik knih. Vrátíte se tedy ještě do světa Sudetenlandu?
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
