Klaus popírá sám sebe. Dříve podporoval Ukrajinu v NATO, dnes považuje Západ za viníka války
Václav Klaus se dušuje, že nemá s Ruskem nic společného, ale už dlouho kopíruje jeho propagandu. Naposledy v rozhovoru pro Český rozhlas Plus. Hájil Rusko a na Ukrajině nenechal nit suchou. Jako prezident ji přitom chválil a podporoval.
Je to smutný pohled na bývalého premiéra a prezidenta, jenž se počátkem devadesátých let zasazoval o návrat postkomunistické země do západního světa, kam patřila po staletí. „Jen tak získáme dlouhodobé mezinárodněpolitické záruky naší svobody a suverenity a potřebný prostor pro ekonomickou prosperitu,“ psal tehdy.
Nebylo to mé stanovisko
V současné zlomové době, kdy se mění geopolitický řád a nevypočitatelný Donald Trump se raději domlouvá s diktátorskými režimy než s demokratickými spojenci, patří Klaus stále ochotněji k apologetům ruského vlivu. To platí i pro rozhovor s Barborou Tachecí. Bohužel se rovněž ukázalo, že popírá své starší výroky, a tak se nemůže divit pochybnostem, jestli dnes nefunguje jako převodová páka Putinových zájmů.
Nejprve se distancoval od prvního prohlášení Institutu Václava Klause (IVK) den po ruské invazi, kde mimo jiné zaznělo: „Radikální zvrat, který nastal dnes ráno, nás nejen překvapil, ale i šokoval. Napadení suverénní země je neakceptovatelné a je potřeba ho odsoudit. Očekávali jsme rozumné chování Ruska, bohužel k němu nedošlo.“
„Dnes bych to řekl trošičku jemněji. Dobře, to mě neomlouvá, ale bylo to stanovisko IVK. Myslím, že to nebylo mé stanovisko,“ sdělil Klaus k jedinému prohlášení jeho okruhu, které se vymezovalo vůči Moskvě. Od té doby se nic takového neopakovalo.
Klaus často opakuje kremelské narativy, že Rusko bylo údajně k válce vyprovokováno, protože to, co se dělo na Ukrajině, považovalo za „fatální ohrožení své bezpečnosti“. V rozhovoru už rovnou přičítá Západu většinovou vinu na běsnění ruských invazních vojsk na Ukrajině.
Selhali jsme všichni
„To je tragédie, že svět dopustil a my všichni jsme dopustili, aby ta válka začala. Selhali jsme my všichni. Rusko bohužel zvolilo tohle řešení, protože bylo pod obrovským tlakem. Ale to selhání vidím na nás. My jsme tomu měli za každou cenu zabránit,“ uvedl.
Klaus tak otevřeně označuje Západ vinným za zvěrstva na civilním obyvatelstvu a neskrývaný Putinův zájem Ukrajinu dobýt a vymazat v současné podobě z povrchu světa. Není jasné, jak měl tehdy Západ zabránit ruské rozpínavosti, když vůdce Kremlu podlehl kultu velikášství a hodlá obnovit východní sféru svého vlivu. Nejlépe před stav v roce 1997, kdy byla aliance rozšířena i o Českou republiku.
Proto jsou liché i Klausovy výhrady, že se Rusko obávalo rozšíření NATO a Západ měl brát v úvahu jeho „legitimní“ zájmy. Kdybychom k tomu takto přistupovali, nebyli bychom dodnes v NATO ani my. Po pádu „železné opony“ se rozpadl sovětský blok, ať se to dnes Moskvě líbí, nebo ne. Žádný režim nemůže diktovat svobodné a nezávislé zemi, zda vstoupí do NATO či EU. Je to její svrchované rozhodnutí.
Bralo Švédsko a Finsko ohledy na ruské zájmy, když změnily svůj dlouholetý postoj a vstoupily do NATO? A proč by také měly? Může v tom někdo někdy v budoucnu zabránit Ukrajině, pokud si to budou její občané přát a nestane se mezitím vazalskou gubernií Kremlu?
Nedůstojné a nemožné
Klaus potvrdil svoje neformální postavení Putinova velvyslance rezolutní kritikou Ukrajiny. „Na Ukrajině nedošlo ke skutečné demokratické revoluci, nedošlo k vytvoření normálních struktur. Obhajovat demokratický systém na Ukrajině od roku 1990 do roku 2024 je prostě nedůstojné a nemožné a nikdo vážně myslící to nemůže dělat.“
Co říkal prezident Klaus při návštěvě Ukrajiny v roce 2005? Pravý opak, jelikož chválil demokratické procesy, které probíhaly v této postsovětské zemi.
„Ukrajina je již téměř 14 let suverénním samostatným státem, který je aktivní a respektovanou součástí mezinárodního společenství. Vaše země se dokázala vyrovnat s nesmírně obtížnou situací po rozpadu Sovětského svazu a otevřela si cestu k otevřené pluralitní společnosti, demokracii a hospodářské prosperitě,“ řekl v projevu, který je dodnes na stránkách IVK, a vyslovil se pro začlenění Ukrajiny do západních struktur.
„Chci vás ujistit, že Česká republika podporuje myšlenku perspektivního členství Ukrajiny v NATO i v Evropské unii. Pokládáme to za logické završení pozitivních změn, které ve vaší zemi probíhají, za garanci pevného zakotvení Ukrajiny v dnešním světě,“ dodal tehdejší prezident.
Mýlil se tehdy, nebo se mýlí dnes? Nalézt odpověď na tuto otázku není složité. Jako premiér a prezident veřejně hájil členství Česka a dalších zemí bývalého východního bloku v západních strukturách. Hájil i projekt amerického radaru v Brdech v roce 2007 proti zuřivému odporu ČSSD a Putinovy páté kolony v hnutí Ne základnám.
Obrat po anexi Krymu
Ke zlomu v Klausově uvažování došlo krátce po anexi Krymu a Donbasu. „Rozeštvání Ukrajiny, rozehrání této karty, v žádném případě nezpůsobil Putin, to způsobili naši soudruzi v západní Evropě a ve Spojených státech,“ prohlásil v dubnu 2014 v pražském Kongresovém centru.
„Svržením Janukovyče se nacionalistický západ země chopil výlučné politické moci a snaží se o přervání tradičních dlouholetých vazeb Ukrajiny na Rusko a o výlučnou orientaci na Západ, na EU a USA,“ uvedl tehdy. Stejná demagogie by se dala použít na pád komunistického režimu v roce 1989.
Od té doby je Václav Klaus názorově konzistentní, což potvrdil i v rozhovoru pro Český rozhlas Plus. Potom nezbývá než se ptát, zda těmto ruským báchorkám skutečně věří, a pokud ano, z jakého důvodu. Příliš tím nepomáhá ani svým momentálním favoritům v hnutí Motoristé sobě svého mluvčího Petra Macinky, už tak deptaného eskapádami Filipa Turka. Troufli by si Klausovi oponovat, když tvrdí, že nejsou proruští? Jen stěží.
