Jefim Fištejn: Život nehraje fér. Izraelský boj s Hamásem nelze ukončit mírovou dohodou
Miro Žbirka měl pravdu – život nehraje fér. Historie lidstva není příběhem o vítězství spravedlivosti nad křivdami. Pravda obvykle nevítězí ve výseči jednoho lidského života nebo jedné generace. Boží mlýny, jak známo, melou sice jistě, ale zatraceně pomalu. Rozhoduje schopnost ustát příkoří, vědomí vlastní síly, pevnost v kramflecích, víra v nesmrtelnost svého národa. Mluvím samozřejmě o probíhajícím ozbrojeném konfliktu na Blízkém východě. Především o osudu Pásma Gazy.
Mediální manipulátoři nám rádi zatemňují mysl zprávami o tom, že „válka v Gaze“ trvá již přes 600 dní. To, co v Gaze probíhá, válkou není a nikdy nebylo. Válka je zápolením dvou nebo více proti sobě stojících armád. Mezi Ruskem a Ukrajinou probíhá válka. Války vedl Izrael proti Egyptu, Jordánsku a Sýrii. V Gaze není válka – kdyby proti Izraeli stála armáda, již dávno by nestála! Probíhá typická protiteroristická operace a trvá tak dlouho právě proto, že Izraelci musí brát ohled na její humanitární dopady.
Okamžitě poté, co Hamás v říjnu 2023 provedl svůj výpad, pozabíjel a odtáhl do zajetí neozbrojené civilisty, stáhl se do svých krysích děr. Kdyby se chtěl v poli utkat s izraelskými vojáky, celá válka by skončila během několika hodin. Nic takového Hamás neměl v plánu: jeho zabijáci se rozutekli, jakmile dorazily první předsunuté hlídky izraelské armády. Od prvního dne teroristi chtěli jen vyjednávat o tom, co dostanou za propuštění rukojmích. Chtěli kapitulaci protivníka a pro sebe beztrestnost.
Poměrně záhy mírumilovná světová veřejnost projevila obvyklou intelektuální úchylnost, když začala vnímat neuvěřitelná zvěrstva teroristů jako důsledek izraelské okupace a braní rukojmích, jejich mučení a utýrání k smrti jako jeden z možných legitimních argumentů v politickém diskurzu. Mezitím jsou izraelští výsadkáři nuceni s nasazením vlastních životů vyzobávat velitele teroristů z davů gazánských civilistů, právě aby se vyhnuli nařčením z nedostatku lidskosti. Žádná jiná armáda na světě takové ohledy nemá, anebo na ně zvysoka kašle. A při vší ohleduplnosti se jim to náramně daří: týden co týden ze seznamu řídících struktur Hamásu mizí další a další velitelská jména.
Ale jak dlouho může tato protiteroristická operace trvat? Jak dlouho bude muset Izrael odolávat přívalu lží, polopravd, pomluv a středověkých pověr na způsob trávení studní a přimíchávání krve křesťanských panen do macesů? Tak dlouho, jak dlouho bude světová veřejnost podporovat teroristy: penězi, zbraněmi, diplomaticky, celou vahou svých sdělovacích prostředků. Poturčenec bývá horší Turka. Ti v českých médiích, kteří ochotně šíří lži Hamásu, dělají v podstatě stejnou špinavou práci, kterou započali a nedodělali zlikvidovaní zabijáci. Když se poturčenci ve svých bludných zprávách o Izraelcích cíleně pálících do shluku podvyživených Gazanů čekajících na příděl jídla odvolávají na zaručené informace BBC – lžou vědomě a bezostyšně. Stanice BBC, které už žádná doložená lež nemůže přitížit, poněvadž si každým dalším odhalením posiluje svou pověst hanebného fejkometu, se časem nejspíš omluví, ale její křivácká omluva, o které naší poturčenci stydlivě pomlčí, už falešný dojem nenapraví. Nadále bude panovat představa, že hrdinný odpor dopadených vrahounů již trvá 600 dnů, a to znamená, že chce-li Izrael ukončit zabíjení nevinných lidí, musí konečně kapitulovat.
„Válka s terorem“ není víc než slovním obratem, stejně tak jako „válka se zločinem“ žádnou opravdovou válkou není. Takové operace trvají nekonečně dlouho právě proto, že civilizovaná společnost je vázána humanitárními závazky, jejichž dodržování přísně sledují sdělovací prostředky. Pro ty levicové z nich jsou teroristé objektivními spojenci v boji za destrukci svobodné společnosti. Armády civilizovaných zemí se těmito hodnotami řídí a mezinárodní pravidla ctí, přestože to často vede ke zbytečným obětem mezi nevinnými civilisty, jež nechtěně slouží teroristům coby živé štíty.
Právě z falešného obrazu protiteroristické operace v Pásmu Gazy jakožto plnoformátové války vyrůstá požadavek jejího řádného diplomatického ukončení nějakou mírovou smlouvou nebo kapitulací. Jako že každá válka nutně končí podepsáním rozumné dohody. Válka možná ano, ale boj s terorismem rozhodně ne. Skutečnost, že místo jedněch zabitých vrahounů přicházejí jiní, neospravedlňuje nečinnost a neznamená, že je třeba složit ruce v klín. Ozbrojené složky každé země svádějí nikdy nekončící boj proti zločincům, vrahům, násilníkům, lupičům a nikdo není tak pošetilý, aby žádal zastavení boje na základě nepopiratelné skutečnosti, že ten boj nelze vyhrát a nápad zločinnosti nikdy nekončí. Policejní sbory jsou za drahé peníze udržovány právě proto, aby vedly tento nekonečný a nevyhratelný boj. Stejně tak jako nikdy nepřestává úklid veřejných prostranství, protože zápas se smetím nelze vyhrát jednou provždy.
Izraelci rádi čerpají moudrost ze starých knih. Současná protiteroristická operace má biblický název „Železné meče“. V Samuelově knize najdeme příběh, kdy jeden velitel na otázku svého soka, zdá ho jednou neunaví držet tasený meč v ruce, odpověděl: „Budeme žít věčně, dokud budeme v ruce třímat meč připravený k boji!“
