Never more „ficomostem“ o tom, že slovenská kulturní scéna je řízená ze zahraničí, když má prostě svůj názor
Slovenská ministryně kultury Martina Šimkovičová obviňuje tamní herce, že je jejich odpor proti současné slovenské vládě organizovaný ze zahraničí. Jasně, štvavé vysílačky a tak dál, něco z tohohle století tam nemáte? Nepochlapili se ani v londýnské Národní portrétní galerii, kde pěstují nepotismus, a na českých televizích, kde nechali nové seriály vykročit levou nohou.
Marek Gregor: „Postaví se na pódium ND a měsíce obtěžují diváky svými výlevy. Vlastně ne svými, ale těmi, které jim píší aktivisté z nevládních organizací. Slouží cizím, čtou, co jim dávají do rukou, a tváří se při tom jako svobodné bytosti s vlastními názory a postoji,“ napsala slovenská ministryně kultury Šimkovičová na síť Telegram. Nemyslela to jako pochvalu současné herecké generace, ale jako potvrzení svých domněnek, že „jejich kritické projevy jsou součástí aktivit řízených ze zahraničí s cílem sesadit současnou vládu“. Podobné výrazy už tedy nepoužívá jen Putin a Orbán…
Kateřina Kadlecová: Britský deník Guardian rozkryl zajímavou mocenskou síť. Prestižní (aspoň do teď) londýnskou Národní portrétní galerii viní odborná obec, a nejen ta, z nepotismu: Zoë Lawová, maskérka přeučená na fotografku a donedávna manželka miliardáře, tu vystavuje své fotky celebrit – poté, co jejich rodinná nadace darovala galerii milióny liber. Lawová jednoduše měla přístup ke slavným, a tak je fotila, a nad její výstavou přimhouřilo oči pár vlivných konzervativců z dozorčí rady (Lawová pořádala pro stranu akce). Snímky jsou prachmizerné, tvrdí odborníci, a je to neetické. Že by umění vážně bylo jen pro zbohatlíky a jedna fotografka-hobbistka si zaplatila prostor?
Vojtěch Rynda: Mít na vybranou, hodně bych po zhlédnutí prvních dílů nových českých seriálů Děcko a Studna váhal, jestli se dívat na další. Obě série se naštěstí posléze rozjedou a „spraví“, ale úvodní dojem je tristní a Děcko i Studna dělají jen málo pro to, aby diváka vtáhly: hlavní hrdinka prvního jmenovaného je na pár facek a druhé dílo zase působí až moc jako další úhledné retro s kriminálním motivem, jakých tuzemské televize sekají dvanáct do tuctu. To dramaturgové nevědí, že publikum je potřeba chytit a nepustit? Nebo ta profese už definitivně zanikla?
