Prezident Pavel nechce jmenovat proruské ministry. Podráždil tím Konečnou, ale co Okamura?
Prezident Petr Pavel zpochybnil jmenování ministrů požadujících vystoupení z NATO a EU. Popudil tím šéfku KSČM Kateřinu Konečnou, ale totéž se týká i Tomia Okamury. Po oslabování národoveckých Motoristů jsou to jediní reální partneři ANO do vlády.
Prezident Pavel poskytl rozhovor portálu Seznam Zprávy. Vyjádřil se i k hypotetickému sestavování vlády po sněmovních volbách, jakkoli jsou tyto úvahy předčasné. Nikdo dnes nemůže odhadnout, podle čeho se budou v září rozhodovat váhající voliči, a doba je příliš vážná na to, aby bylo skoro jedno, kdo tu povládne.
Bezprecedentní situace
To si zřejmě uvědomuje i prezident Pavel, jakkoli jsou jeho ústavní kompetence z hlediska sestavování vlády omezené. To neznamená, že nemůže zpochybnit jmenování některého ministra. Už jen proto, že je mu někdy vytýkáno, že nemá výrazné politické postoje. Kdy jindy je může projevit než v bezprecedentně pohnuté době, kdy Rusko usiluje o obnovení sféry vlivu ve východní Evropě, a v případě Maďarska a Slovenska se mu to – minimálně přechodně – podařilo.
Pavel už dříve uvedl, že pověří sestavením vlády lídra strany, která získá potřebnou nadpoloviční většinu hlasů v Poslanecké sněmovně. Polistopadové zkušenosti ukazují, že to nemusí být nutně vítěz voleb, jako v roce 2010, ale koalice s minimálně 101 hlasy, která je schopna dohodnout se na vládním programu.
Navzdory často účelové bagatelizaci zahraniční politiky a bezpečnostní struktury NATO a Evropy některými komentátory (například prý už „neexistuje dělení Východ – Západ“) dnes neexistuje důležitější téma, než je jasné ukotvení země v situaci, kdy se Trumpova administrativa stahuje z Evropy a oslabuje její bezpečnostní garance. To vše k radosti proputinovské scény, která cítí větší prostor pro uplatnění svých zájmů.
Prezident Pavel opakovaně připustil, že by mohl mít problém se jmenováním některých ministrů kryptokomunistické formace Stačilo!. Zatím se jedná o hypotetické úvahy, jelikož hnutí Stačilo! i přes zjevné obcházení zákona osciluje kolem pěti procent preferencí potřebných pro vstup do sněmovny.
Zachovat členství v NATO a EU
„Minimálně by určitě nemělo mít slovo, pokud jde o zahraniční a bezpečnostní politiku. Samozřejmě nechci voličům předjímat, jak by měli přistoupit k volbám nebo koho by měli nebo neměli volit. Ale pokud by mělo dojít k debatám o tom, jestli by zástupce Stačilo!, který prosazuje naše vystoupení z NATO, měl být součástí tvorby naší zahraniční a bezpečnostní politiky, pak bych to považoval samozřejmě za přímé ohrožení bezpečnosti této země,“ uvedl prezident.
„Pokud některá strana říká, že bychom měli vystoupit z NATO, že Rusko není naším nepřítelem, že se pouze stará o svoji bezpečnost, že nás neohrožuje, je to zcela evidentní ignorování reality. A takové ignorování reality by nás mohlo velice rychle přivést do velkého rizika,“ dodal.
Pavel obhajuje tento postoj skutečností, že byl většinově zvolen občany s prozápadním cítěním – připomeňme, že s náskokem miliónu hlasů – a zastupuje tak jejich mandát. Proto chce věnovat pozornost tomu, aby politici, kteří budou zemi v exekutivní rovině zastupovat, drželi i tuto linii.
Pomýlená přání prezidenta
Na jeho slova okamžitě reagovala lídryně Stačilo! Kateřina Konečná. „O tom, kdo zasedne ve vládě, rozhodují voliči, a ne pomýlená přání prezidenta a jeho hradních přátel po boku. Pokud vím, ministr se ve svém slibu zavazuje věrnosti ČR, nikoli k nekritickému obdivu a lásce k EU či NATO na věčné časy a nikdy jinak,“ odmítla jeho názor popuzeně.
Nyní pomiňme pokrytectví komunistů, kteří svítili při sestavování druhé vlády Andreje Babiše v roce 2018, jež by nevznikla bez jejich tolerance. To vše pod přímým patronátem prezidenta Miloše Zemana, jenž se na sestavení této vlády podílel jako neformální čtvrtý koaliční partner.
Babiš tehdy označil KSČM za demokratickou stranu a nechal si implantovat do vlády ministerské nominanty Hradu, kteří plnili jeho zadání. Zeman ohýbal Ústavu dalšími kroky, když odmítal přijmout nominaci některých ministrů, nebo plánoval mimoústavní kroky, že vláda v demisi povládne bez časového omezení.
Tehdy se komunisté neozvali, jelikož byli součástí mocenské hry Zemana a Babiše. Dnes šéf ANO a favorit voleb znovu připouští, že se bude bavit s každým, kdo mu v případě příznivé povolební matematiky umožní vládnout. Tedy i s proruskými extremistickými seskupeními, jakkoli se dušuje, že je členství v NATO a EU tabu.
A co SPD?
V této hře nejde jen o vládu s komunisty, kteří stále věří Putinově režimu, ale o neméně toxické spojenectví s xenofobní SPD, která je součástí „odpadní“ unijní frakce Suverenistů po boku Alternativy pro Německo.
Pokud prezidentovi vadí riziko zpochybňování vazeb s NATO a EU, to samé se týká Okamurova hnutí. Šéf SPD koncem května zpochybnil Pavlovo vyjádření, že na schůzce všech parlamentních stran na Hradě panovala shoda, že členství České republiky v Severoatlantické alianci a EU je v současnosti nejlepší garancí bezpečnosti a prosperity.
Okamura si to nemyslí a stejně jako převlečení komunisté v hnutí Stačilo! prosazuje referendum o setrvání země v obou spojeneckých aliancích. Jasně přitom říká, jak by se jeho hnutí zachovalo.
„Já bych hlasoval pro vystoupení České republiky z Evropské unie,“ prohlásil po schůzce s prezidentem. Totéž „pocitově“ přiznal při hypotetickém referendu o vystoupení z NATO. Líbí se mu neutralita, což je v době, kdy se NATO naopak rozšířilo o Švédsko a Finsko, jasný příklon k zájmové sféře Kremlu.
Prezident by se měl v této komplikované a zlomové době vyslovit už jen vzhledem k mandátu svých voličů, který sám zmiňuje, důrazněji a jednoznačněji. Je nepochybné, že hypotetické vládnutí na půdorysu ANO, Stačilo! či SPD by svedlo Českou republiku na okraj západního spojenectví někam ke Slovensku nebo Maďarsku. Pokud si někdo namlouvá, že nikoli, žije ve virtuálním vesmíru.
