Vojáky v čas potřeby budeme všichni aneb Válečný plakát jako účinná propaganda
Jedním z významných fenoménů obou světových válek byl válečný plakát, který se stal mimořádně účinným prostředkem propagandy všech bojujících stran. Téměř stovka originálních válečných plakátů z let 1938 až 1945 je nyní k vidění v Císařské konírně na Pražském hradě.
Válečný plakát představuje velmi účinný prostředek propagandy. V ulicích měst se v této roli objevil už v druhé polovině 19. století. Levný a dostupný nástroj masové komunikace postupně přerostl v kulturní fenomén své doby.
Podpora vládě, odpor protivníkovi
Během první světové války plakáty pro svou propagandu používaly ve velkém všechny bojující země. Jejich bytostným zájmem bylo zapojit do válečného úsilí co největší počet občanů. Válečné plakáty se staly psychologickou zbraní. Díky zapojení komerční kultury a mediálního průmyslu získaly vlády prostředek, jenž měl zcela mimořádný dopad na veřejné mínění a chování obyvatelstva. Válečné plakáty totiž pronikly i na místa, kde byla dříve jakákoliv komerční sdělení nepředstavitelná, a to včetně kostelů. Byly nejviditelnějším nástrojem propagandy.
Posilovaly morálku vojáků i civilního obyvatelstva v zázemí. Svou vizuální podobou srozumitelně a jasně vyjadřovaly podporu vládě a spojencům i odpor k protivníkovi.
Od samého počátku měl válečný plakát velmi blízko k politice. Nepropagoval však pouze jednu stranu nebo osobnost, nýbrž celý národ. Vyzdvihoval jeho kladné vlastnosti, zdůrazňoval jeho vůli k sebeobětování, odvolával se na významné události z národních dějin. Jeho úkolem bylo posílit pocit sounáležitosti, povinnosti k národu. Nepřítele plakáty zobrazovaly coby brutálního agresora, který se neštítí ničeho. Protivník neměl být vnímán jako lidská bytost, ale jako odosobněné monstrum, jež musí být poraženo. Sugestivně zobrazované výjevy měly rovněž psychologický účinek. Posilovaly pocit převahy nad nepřítelem a zvyšovaly národní sebevědomí. Součástí válečné propagandy totalitních států bylo i překrucování skutečnosti. Porážky byly interpretovány jako taktická vítězství, vybrané skupiny obyvatel byly označeny za původce veškerého zla.
Významnou roli si uchoval i v letech druhé světové války, ačkoliv oproti té první, během níž byl rozhlas ještě v plenkách a noviny byly záležitostí elit, již neměl coby prostředek masové komunikace tak výsadní postavení. To si ale zachoval v Sovětském svazu, kde zůstal, i díky řadě umělců specializujících se na politický plakát, hlavní formou válečné propagandy.
I po osmi desetiletích, která uplynula od konce druhé světové války, zůstává válečný plakát působivým dokladem historických událostí.
Vojáky v čas potřeby budeme všichni
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
