Karel Steigerwald: Čech má rád, když je vláda špatná. Sedí pak v teple a může nadávat

V Reflexu jsi zažil šest šéfredaktorů s politickými názory v šíři pomalu celého spektra. Měls někdy pocit, že svými světonázory tvoji práci ovlivňují?

Ne. Ani by to nešlo. Dnes mě ovlivňuje vlastní pocit, že už bych toho měl nechat. Být penzistou, co kouká z okna, kdo jde kolem, a o nic se už nezajímá. Do Lidovek a do Mladé fronty DNES jsem psal denně, než ten deník koupil Andrej Babiš, do Reflexu většinou každý týden. Ale ještě jsem nezačal lelkovat a už se mi stýská.

Neměl jsi někdy jakožto komentátor strach, že ti svět uteče, že ho přestaneš chápat? Že to bude najednou všechno jinde a jinak a ty to nepoznáš?

Takhle se někdy ptá moje manželka Eva (herečka Městských divadel a docentka DAMU Eva Salzmannová; pozn. red.) a jde mi s tím dost na nervy. Říká, že už mi to hrozí teď. Odpovím jí nafoukaně: To není můj problém, to je problém toho světa. Přece nemůžu předělat svoji tvorbu a myšlení jen proto, aby mi neutekl svět. Ten mi buď uteče, nebo neuteče, to já svou vůlí ani úvahou nemohu ovlivnit. To by působilo pitomě. Dokud mě budou chtít takového, jaký jsem, budu psát. Ale potom taky.

Někteří novináři se v poslední době svěřují svému publiku, že je politika přestala zajímat, protože je její aktéři znechucují nebo nudí. Nepostihlo tě to také po těch letech, kdy musíš politiky bedlivě sledovat a kriticky o nich psát?

To je moc obecné. Někdo nudí, někdo lidi rozčiluje, někdo strhuje. Že by mě politika přestala zajímat, je silné slovo. Spíš se mi zprotivila, vyčichla, ztratil jsem k ní vztah, v němž by bylo alespoň trochu naděje. Anebo chci jen ubrat a zpomalit, což může být namístě. Jako bych naději v souvislosti s politikou nahradil slovem marnost. Novinářství se rádo přeceňuje a chce sedat na vyšším trůně, než jaký má. Když jsem kdysi pracoval v Lidových novinách, vypůjčil jsem si dva balíky Lidovek z třicátých let minulého století a zjistil, že to nebyly oslňující elitní noviny, jak se vykládalo a vykládá. Jejich pověst je podstatně oslnivější než ty noviny samotné. Lidská pýcha se v podstatě nemění. Politik, volič, všechno je to jeden čert. Dobami protéká totéž, lidé se měnit nechtějí. Připadají si dobří dost. Zajímám se tedy o politiku dál. Činím tak od patnácti let, už tehdy jsem četl noviny každý den.

Když jsi hovořil o protékání dobami, co protéká českým národem?