Tenistka Karolína Muchová: Když vynechám povinné turnaje, zaplatím na pokutách stovky tisíc korun
Karolína Muchová (28) není tenisový zázrak, ve velkém tenise se začala prosazovat postupně. První a dosud jediný turnaj vyhrála ve třiadvaceti letech. V TOP 20 se poprvé objevila po semifinále na Australian Open 2021 a po druhém čtvrtfinále ve Wimbledonu ve stejném roce. O dva roky později už hrála ve finále Roland Garros a v semifinále na US Open, kde si to zopakovala i v loňském roce. Současná 13. hráčka světa vynechala kvůli zdravotním indispozicím velkou část jarní antukové sezóny, nenastoupila v Madridu ani v Římě. Nyní se chystá na Roland Garros, na které navážou červnové turnaje na trávě s vyvrcholením ve Wimbledonu. Vzhledem k tomu, že na nich neobhajuje žádné body z loňského jara, kdy také nehrála kvůli zranění zápěstí, je vysoce reálná eventualita, že na žebříčku bude stoupat výš. Nebo se stane další obětí extrémně nabitého kalendáře, o kterém se ve světě sportu mluví jako o nejvyčerpávanějším vůbec.
Na všech čtyřech grandslamových turnajích jste se dostala minimálně do čtvrtfinále. Váš trenér Emil Miške říká, že tráva vám sedne nejlépe. Je to pravda?
Mně přijde, že se to spíše jen o mé hře říká, protože hodně chodím na síť, hraju slajzy (podsekávané řezané údery s malým odskokem; pozn. red.), což je proti jiným hráčkám trochu odlišný styl, a proto, že by mi to na trávě mělo „psát“. Já sice na Wimbledonu uhrála dvě čtvrtfinále po sobě, v letech 2019 a 2021 (v roce 2020 se nekonal z důvodu covidových uzávěr; pozn. red.), ale od roku 2022, za poslední tři ročníky, jsem tam neuhrála nikoho. Takže i když všichni říkají, že by to měl být můj nejoblíbenější povrch, já na něm po pravdě ani nemám moc zkušeností. Myslím, že za celou svou kariéru na trávě napočítám do dvaceti zápasů, víc jich nebude. Což neznamená, že bych tam nemohla zahrát dobře, ale vždycky záleží na spoustě jednotlivostí. Na druhou stranu, jak jste zmiňoval, všude na grandslamech jsem už hrála ve druhém týdnu. Takže těžko říct, kde a na kterém povrchu mám větší šance.
Po prvním semifinále na US Open 2023 jste kvůli zranění nehrála téměř tři čtvrtě roku. Co v takovém případě tenistka dělá?
Nejhorší na tom bylo, že jsem nevěděla, co s rukou mám. Zda budou stačit týden dva volna, zda to spraví injekce, nebo rehabilitace. Až asi po čtyřech měsících, v únoru 2024, mi ruka úplně povolila, operace byla jistá. A i když to bylo nepříjemné, už jsem věděla, že po operaci bude šest týdnů ruka v dlaze, a pomalu jsem začínala mít reálný plán. Mohla jsem se na něco soustředit. Ale samozřejmě, nehrát nebo nedělat to, co mě baví a co je celý můj život, nebylo úplně jednoduché.
Byly ty pocity srovnatelné s obdobím covidu?
Nebyly. O covidu jsme sice měli pauzu, už ani nedokážu říct kolik měsíců, ale nebylo to tak dlouhé. Jak to byla doba šílená pro většinu lidí, pro nás tenisty to paradoxně až tak ukrutné nebylo. Hned v létě 2020 nám v Čechách uspořádali turnaje, měla jsem neomezený přístup do klubu, pro mě se toho tolik nezměnilo. Samozřejmě že je nepříjemné, když se zavřou restaurace, obchody a jsou nastavena různá restriktivní pravidla přísná pro nás všechny. Na druhou stranu byla prázdná letiště, prázdné silnice, a dokonce jsme měli lepší opatření na turnajích než normálně. Všechno muselo být dokonalé. Na US Open jsme každá měla vlastní „suite room“, což je totální nadstandard. O covidu jsem hrát mohla, zatím co se zápěstím to nešlo.
Hodně se mluvilo o covidovém Australian Open 2021, kde jste hrály před úplně uzavřenými tribunami.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
