Pavel Páral: Prodloužení života starých Dukovan k dostatku elektřiny v Česku nepomůže
Provoz starších jaderných reaktorů v Dukovanech je možné prodloužit minimálně do roku 2045. Pokud tedy nebude při desetiletých periodických hodnoceních zjištěn žádný bezpečnostní problém, což by mohlo pomoct Česku k dostatku energie i v případě, že by došlo ke zpoždění stavby dvou nových bloků, kterou momentálně blokují žaloby neúspěšného uchazeče z výběrového řízení francouzské EdF.
V nedělních Otázkách Václava Moravce to uvedla šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB) Dana Drábová. Dosud mají bloky povolení k provozu do roku 2035. Dodala k tomu, že bude navíc třeba posílit i další zdroje.
Jenže přestože má pravdu v tom, že aktuálně dva staré bloky mají momentálně povolený provoz do roku 2035, s prodloužením jejich životnosti nejméně o deset let počítá jak ČEZ, tak provozovatel přenosové soustavy ČEPS, který pravidelně hodnotí výhled pokrytí spotřeby elektřiny výrobou a možným dovozem. A přesto to nevypadá v druhé polovině příští dekády vůbec optimisticky. V poslední Zprávě o zdrojové přiměřenosti z podzimu minulého roku ČEPS počítá s tím, že staré Dukovany budou v provozu i na časovém horizontu zprávy, tedy v roce 2040, a v té samé době bude dva gigawatty výkonu dodávat i nový dukovanský dvoublok. Kromě toho od roku 2035 počítá Zpráva i s provozem malého modulárního reaktoru o výkonu necelých tři sta megawatt, který ČEZ plánuje postavit v Temelíně.
I při těchto optimistických předpokladech vychází, že bude elektřina chybět a soustava bude potřebovat takzvaně dozdrojovat, tedy vybudovat další zdroje nad ty naplánované, tedy především nad chystanou náhradu uhelných elektráren plynovými.
ČEPS pracuje se dvěma variantami podle očekávání růstu spotřeby elektrické energie. Konzervativní odhad počítá s pomalejším růstem ze současných šedesáti terawatthodin na sedmdesát v roce 2030 a osmdesát v roce 2040. V tomto scénáři pak chybí zdroje o výkonu až 1900 MW. Progresivní scénář, který počítá s růstem spotřeby elektřiny pro vytápění nebo dopravu je podstatně rychlejší. Vychází v roce 2030 na 74 TWh a o deset let později dokonce na 92 TWh. V tom případě by mohlo při chladné zimě chybět až 4000 MW. To vše při prodloužení životnosti starých Dukovan a včasném dokončení těch nových.
Nicméně na nedostatek elektřiny nemusíme čekat ani zdaleka těch patnáct let, o nichž je budování nových jaderných zdrojů. Kvůli odstavování ztrátových uhelných elektráren ještě do konce tohoto desetiletí a pomalé výstavbě plynové náhrady přijdou podle prognózy evropského sdružení provozovatelů přenosových soustav ENSO-E problémy už v roce 2028.
ENTSO-E riziko nedostatku elektřiny vyčísluje pomocí parametru zvaného LOLE (z angl. Loss of Load Expectation), který udává očekávaný počet hodin v roce, kdy poptávka po elektřině převýší výrobu plus možnosti dovozu elektřiny ze zahraničí. Za bezpečnou hranici, kdy si ještě přenosová soustava poradí, je považováno 6,7 hodiny. Jenže v čerstvém hodnocení Česku vychází 19,9 hodiny pro rok 2028 a 11 hodin ještě v roce 2030. To je nejhorší výsledek v Evropě. A že sousední Německo na tom není s výhledem o moc lépe, není žádnou útěchou.
