Bartkovský: Vzal jsem Babiše, Okamuru, Turka a Fica do ukrajinské Oděsy. A Putin na nás poslal rakety
Baví mě ta pseudomachistická energie našich i slovenských politiků. Andrej Babiš o sobě prohlašuje, že je „sigma“. Tomio Okamura se rád fotí v tělocvičně nebo jak boxuje s Foldynou. Hranatá tvrdost Filipa Turka změkne vždy, když je konfrontován se svými studijními, závodními nebo pracovními úspěchy. A Robert Fico dělá tisíc kliků denně. Všichni se bojí jet na Ukrajinu (Fico tedy dojel aspoň na hodinku do Užhorodu). I když rádi relativizují, jaké peklo tam civilisté zažívají každý den už více než tisíc dní. Tak jsem je vzal s sebou.
Kdekoli na Ukrajině vám hrozí smrt. Z rukou Vladimira Putina. Balistické rakety umí Rusko poslat do každého města na celém ukrajinském území. Prakticky kdykoli. Nejprve zahltí bezpilotními drony protivzdušnou obranu a pak si vybere školku, nemocnici, nákupní středisko, panelák nebo hospodu a hodí na ni mnohatunovou balistickou raketu. Stalo se to i mně osobně, když jsem po příjezdu do Oděsy kráčel směrem k přístavu, kam necelou minutu po vyhlášeném poplachu dopadla balistická střela Iskander. Mrcha osm metrů dlouhá, čtyři tuny těžká a letící rychlostí přes 6 tisíc kilometrů za hodinu. Já i všichni členové humanitární mise Paměti národa jsme to přečkali bez úhony.
Druhý den jsem zjistil proč. V evakuačním zavazadle vedle polní lékárničky a turniketu na zastavení krvácení jsem měl i samolepky z narozeninového čísla Reflexu. Chtěl jsem vylepit několik našich politických hrdinů na místo, kam nikdy v životě nepojedou. Protože se bojí. Andrej Babiš se sem teda nebál poslat svého syna. Na 160 kilometrů vzdálený Krym, odkud ten Iskander přiletěl.
Vylepil jsem proto na místní dřevěnou převlékárnu na pláži u Černého moře čtyři statečné mušketýry z Česka a Slovenska. Babiše, Turka, Okamuru a Fica. Nechť je těchto pár dřevěných nehoblovaných prken zdí jejich vlastní hanby. Pokud někomu z nich vadí, že v ukrajinské Oděse na pláži visí jejich satirická podobizna, mohou to tam zajet odlepit. Je to jen 2000 km z Prahy a když jsem to odřídil já, tak chlapáci jako oni snad taky.
Video z celého ceremoniálu najdete v úvodu článku. Velkou reportáž z humanitární mise s Pamětí národa na trase Lvov‒Kyjev‒Oděsa a distribuci pomoci za 22 milionů korun najdete v Reflexu č. 22, který vychází ve čtvrtek 29. května.
