Čínský DeepSeek: AI z „Wishe“ dohání americkou konkurenci. Skutečnou umělou inteligenci ale nemá nikdo
Za posledních několik desítek hodin klesly akcie korporace NVIDIA o šestnáct procent. Segment amerických IT firem celkově od víkendu na burze odepsal bilion dolarů. Rivalům ze Silicon Valley šlape na záda chatbot DeepSeek, produkt čínských vývojářů.
Viděno optikou debat na Twitteru by se zdálo, že v AI závodě je rozhodnuto. Americké firmy jsou KO, soudruzi z Číny vítězí na plné čáře. Jenže realita je jako obvykle mnohem komplexnější, než jak se jeví z výkřiků mudrlantů obdělávajících truchlivý digitální úhor sítě Elona Muska.
Revoluce?
Co se stalo: Vývojáři z čínského města Chang-čou vypustili do světa nový velký jazykový model, na němž běží chatbot DeepSeek. Chatovací robot podává v klíčových ukazatelích výkony srovnatelné s produkty firmy OpenAI, považované za lídra AI trhu. Zdá se tedy, že Číňané nebývale rychle srovnali krok s americkou konkurencí. Číňané navíc DeepSeek zveřejnili jako open-source produkt, každý startup na světě tedy jejich technologii nyní může použít pro vývoj vlastních platforem.
Akciemi amerických digitálních korporací ale otřásla především pořizovací cena čínského jazykového modelu. Firma DeepSeek tvrdí, že vytrénování nové technologie stálo asi šest milionů dolarů. Což je z pohledu Silicon Valley směšná částka, zlomek toho, co šéfové digitálních korporací ročně dostávají jen na bonusech k platu.
Je otázkou, nakolik lze čínským údajům věřit, pokud jsou ale informace o pořizovací ceně modelu DeepSeek aspoň rámcově pravdivé, jde skutečně o revoluci. Dosud platilo dogma, propagované americkými korporacemi, že strojové učení jazykových modelů, jako je ChatGPT či Gemini od Googlu, stojí miliardy dolarů a neobejde se bez nejpokročilejších čipů, jež na trh dodává především americká korporace NVIDIA. Na dovoz nejmodernějších čipů do Číny přitom americká vláda vyhlásila před několika lety embargo.
Dej si hadr na čelo
Uživatelé, kteří na Twitteru aktuálně prorokují nástup globální digitální dominance rudé Číny a úpadek amerických firem, by si však měli přiložit studený obkládek na čelo. AI závod je spíš přetahovaná než dostih a na západní straně provazu je většina výhod: obrovské personální i finanční kapacity a nyní i přízeň administrativy nového prezidenta. Donalda Trumpa si technologičtí oligarchové z Kalifornie de facto koupili a on jim mimo jiné slíbil masivní investice právě do AI infrastruktury. Vzhledem k rychlosti, jaká ve vývoji velkých jazykových modelů panuje, je téměř nepochybné, že nejpozději v rámci měsíců přijdou zase Američané s produktem, kterým čínské konkurenci opět odskočí. A cyklus se bude opakovat.
Problém s umělou inteligencí, ať už čínského či amerického původu, je jiný, systémový. Do vývoje AI se investují obrovské prostředky a především američtí podnikatelé se snaží vnutit světu představu, že umělá inteligence je ta „příští velká věc“, průmyslový a byznysový ekvivalent nástupu osobních počítačů a obecně dostupného internetu z konce devadesátých let. Zkrátka řečeno se jedná o klíčové hřiště, na němž se rozhodne, komu bude patřit toto století. Jenže skutečnost technologickému hypu zatím příliš neodpovídá.
Bublina
Z pohledu běžného uživatele jsou velké jazykové modely zajímavá, ale nepříliš užitečná hračka. S chatboty DeepSeek či ChatGPT lze nezávazně žvanit (byť s čínským DeepSeekem si například o masakru na náměstí Nebeského klidu či nezávislosti Tchaj-wanu věru nepokecáte), ale praktická využitelnost je malá.
Programátoři, kterým měla umělá inteligence asistovat při psaní kódu, shodně uvádějí, že nad rámec nejjednodušších požadavků jsou AI modely nepoužitelné. Stejné výhrady mají matematici a vědci z řady dalších oborů. Jazykové modely umí rychle generovat velké množství textu na základě dat, na nichž se trénovaly. A to je všechno.
Inteligentního není na technologii marketingově pojmenované jako „umělá inteligence“ vůbec nic. A v tom je riziko. Do AI sypou investoři stovky miliard dolarů ve víře, že technologie jednou dospěje a doslova promění všechny segmenty trhu a lidského života vůbec. Ale je také možné, že jsme svědky nafukování největší bubliny v historii. A její prasknutí bude mít ještě katastrofálnější následky než Velká hospodářská krize třicátých let minulého století.
