Trump v sobě nezapře obchodníka. Pohrdá justicí, mate spojence a hrozí, kde se dá
Donald Trump ve svém inauguračním projevu při druhém nástupu do úřadu prezidenta Spojených států nabídl směs retrospektivního egocentrismu, populistického návratu ke klíčovým tématům a konkrétních výzev směrem k budoucnosti. Projev, ve kterém zaznělo, že Amerika zažívá „den osvobození“, byl silně zaměřen na domácí publikum, ale jeho důsledky a poselství rezonují i na mezinárodní scéně.
Inaugurační projev Donalda Trumpa, který zahájil své druhé období v úřadu, byl pro jeho osobu a politický styl charakteristický: sebestředný, emotivní, zaměřený především na jeho vlastní úspěchy a varovný. Trump se stylizoval do role záchrance a využil příležitost se znovu ukázat jako vůdce, který vrátil Ameriku zpět na výsluní dle svého slavného hesla „Make Amerika Great Again“. Jeho samotný návrat na politický vrchol, jak opakovaně zdůraznil, byl zázračným „božským zásahem“, čímž připomněl i neúspěšný atentát a zároveň obvinil americké úřady z toho, že mu účelově v jeho cestě zpět házely klacky pod nohy.
Po boku mocných
Svou moc Donald Trump demonstrativně ukázal i tím, kdo byl pozván na inauguraci na prominentní místa. Účast Elona Muska byla očekávatelná. Vedle něho seděli další významní technologičtí miliardáři a nejbohatší lidé světa. Majitel společnosti Amazon a Muskův konkurent v dobývání vesmíru Jeff Bezos nebo zakladatel sociální sítě Facebook Mark Zuckerberg či šéf technologického gigantu Apple Tim Cook jsou jen někteří z miliardářů, kteří Trumpovi při jeho druhé inauguraci tleskali přímo v sále Kapitolu.
Donald Trump si totiž sílu těchto boháčů uvědomuje, když spravují hlavní komunikační kanály a patří k hlavním „gate keeperům“ virtuálního světa. Při své inaugurační řeči řekl, že skončila doba toho, co nazýval cenzurou předchozí garnitury, a že naopak zavede absolutní svobodu projevu ve Spojených státech. Narážel přitom na to, že byl po útoku na Kapitol z 6. ledna 2021 zablokován na sociálních sítích Twitter, Facebook či Instagram.
Projev pak v některých pasážích vyzníval téměř jako odplata za jeho prohru ve volbách před čtyřmi lety. Chválil nejen sám sebe, jak vše dokázal ustát, ale velmi drsně také kritizoval své politické oponenty z předchozí vlády. Byť přitom Joea Bidena ani Kamalu Harris explicitně nejmenoval. Svou nastupující čtyřletou éru nazval „Golden Age“ (zlatý věk) Ameriky, která podle něj začíná právě inaugurací 20. ledna 2025 a samotné datum se přitom neváhal nazvat dnem osvobození – „Liberation Day,“ čímž vyslal jasný vzkaz celému národu a především jeho skalním podporovatelům, že v zemi nyní budou vládnout oni.
Pohrdání justicí
Donald Trump se svého druhého mandátu od začátku chopil velmi proaktivně a ještě v den inaugurace podepsal několik exekutivních příkazů, kterými prakticky zastavil jakýkoliv politický vývoj v domácí i zahraniční politice. Snaží se tak navázat tam, kde v roce 2021 skončil, a maže také jakékoliv politické posuny, které se mu nelíbily v období jeho předchůdce Joea Bidena. Zakázal úředníkům v pokračování nastolené agendy do doby, než se s nimi plně seznámí a de facto je převezme pod svou kontrolu. Jak slíbil, tak ihned odstoupil (opět) od Pařížské dohody o klimatu a stáhl Spojené státy ze Světové zdravotnické organizace, kterou kritizoval v době covidu.
Ovšem jeho nejkontroverznější nařízení pohrdá americkým justičním systémem a upřednostňuje loajalitu k Trumpově osobě před spravedlností. Omilostnil totiž téměř každou osobu, která byla odsouzena za útok na Kapitol 6. ledna 2021. To se týká téměř 1600 lidí, kteří se aktivně zapojili do puče proti americké demokracii ve snaze udržet i za cenu neústavnosti prezidenta Trumpa u moci. Následné soudní tahanice, ať už ve federálních nebo státních případech opakovaně Trump nazýval jako „hon na čarodějnice“ a své procesy, byť se týkaly například jeho obchodní minulosti, považoval za politicky vykonstruované. To ukazuje, že není státníkem, ale jen a pouze businessmanem se silným egem, který si chce s americkým ministerstvem spravedlnosti nejprve vyřídit účty. Což ostatně jasně naznačil i v projevu, kdy řekl, že končí zpolitizovaný justiční systém.
Vítězství nade vše
V otázce prvních ekonomických kroků, které vyhlíželi spojenci i rivalové Spojených států, Trump nebyl tak drsný a úderný, jak se mnozí obávali. V tomto se opět ukázala jeho obchodnická mentalita a čistě businessové vnímání světa, když nařídil „pouze“ přezkoumání obchodních vztahů s Čínou, Kanadou a Mexikem, a tím si také vytvořil další manévrovací prostor pro vyjednávání o budoucnosti obchodních vztahů s těmito zeměmi.
Na chvíli si část zahraničních partnerů oddechla, jenže pár hodin nato už Trump zase vyhrožoval zavedením až 25procentních cel na dovoz zboží. Trh na jeho výhrůžky reagoval ihned tím, že americký dolar klesl oproti jiným světovým měnám. Jak předestřel ve svém inauguračním projevu, úspěch v politice vnímá stejně jako úspěch v businessu, a tím není pouze ekonomický zisk pro Spojené státy, ale i ztráta pro ostatní země. Jeho silně pragmatický přístup a pohled na politiku a mezinárodní vztahy je tak spjatý s absolutním ziskem a neustálou paranoiou, že se ho někdo snaží podrazit. A přesně taková je jeho vize při „záchraně Spojených států“. Z projevu byla jasně zřetelná neochota ke kompromisům. Ať už byla řeč o migraci, geografických změnách nebo o energetice, Trump vždy zdůrazňoval, že vítězství bude pro jeho administrativu spočívat v zajištění amerického ekonomického a politického vlivu, a to bez ohledu na náklady nebo vztahy s tradičními spojenci. To ale může být velmi krátkozraký přístup, protože ani Spojené státy se bez spojenců neobejdou.
Čína jako hlavní rival
V otázce zahraniční politiky bude Trump usilovat o ekonomická vítězství a zároveň jasně zazněly plány expandovat. Vrátil se s cílem obnovit postavení USA jako dominantního hráče na mezinárodní politické šachovnici.
V tomto duchu jasně narážel na Čínu a její rostoucí globální vliv, což vidí jako jedno z největších rizik pro dominanci Spojených států. A nejde jen o obchod. Zvláštní pozornost věnoval Panamě, kde Peking realizuje několik velmi lukrativních projektů, jako je například výstavba vysokorychlostní železnice, nových metropolitních linek a modernizaci přístavů. Jeho vyjádření o získání kontroly nad Panamským průplavem pak budí oprávněné obavy.
Donald Trump chce být vnímán jako historický velikán americké politiky. O tom svědčí i část jeho inaugurační řeči, kde upozorňuje, že úspěch se bude měřit podle vyhraných bitev a válek, které za něho skončí, nebo válek, které nezačnou. A přestože sám sebe nazval mírotvůrcem a sjednotitelem, jeho slova byla spíše rozdělující.
