Osudy Lawrence z Arábie dodnes fascinují i matou. Nejasné jsou i okolnosti kolem jeho smrti
Před 90 lety byl do špitálu vojenské základny v anglickém Bovingtonu přivezen bezvědomý pacient Thomas Edward Shaw. Utrpěl těžká zranění po havárii na motocyklu a přes veškerou snahu lékařů se ho nepodařilo zachránit. Po šesti dnech v kómatu 19. května 1935 zemřel. Nemocniční úředníci se až poté dozvěděli, že se pod jménem T. E. Shaw skrývá T. E. Lawrence. Legendami opředený hrdina I. světové války a vůdce arabského osvobozeneckého hnutí známý jako Lawrence z Arábie.
Thomas Edward Lawrence je jednou z nejikoničtějších postav první poloviny 20. století. Jeho osudy inspirovaly minimálně tři filmy, včetně Oskary ověnčeného spektáklu s Peterem O’Toolem v hlavní roli. O jeho životě bylo napsáno více než sedmdesát knih, jeho autobiografie „Sedm pilířů moudrosti“ se stala učebnicí vojenské strategie mnoha generací guerillových bojovníků a vychází v reedicích dodnes. Vzhledem k pozornosti, kterou Lawrence z Arábie budí, je zvláštní, že jeho život stále obestírá řada nevyjasněných tajemství.
Šlechtický levoboček
Thomas Edward dostal jméno po své matce Sarah Lawrencové. Svého otce nikdy nepoznal a o jeho identitě se dozvěděl až po jeho smrti. Byl jím irský aristokrat Sir Thomas Chapman, pro kterého osmnáctiletá Sarah pracovala jako služebná. Ke cti Sira Thomase je nutné zdůraznit, že se po narození nelegitimního syna rozvedl a žil se svou mladou milenkou v Anglii. Nikdy si ji však nevzal a k otcovství pěti potomků, které spolu počali, se kvůli hrozícímu skandálu nepřihlásil.
Malý velký muž
V životopisném velkofilmu hraje Lawrence stodevadesáticentimetrový Peter O’Toole. Budoucí velikán první světové války ale ve skutečnosti měřil jen 165 cm. Malý vzrůst a chatrné zdraví připisoval těžkému průběhu příušnic, které jako malý chlapec prodělal, a obojí ho celý život trápilo. Už od dětství dělal vše pro to, aby hendikep překonal. Šplhal po horách, nachodil stovky kilometrů pěšky a tisíce kilometrů najezdil na kole. Pěstoval si také odolnost proti hladovění a žízni. Se stejným zanícením se věnoval studiu historie a jazyků, včetně klasické arabštiny. Fyzickou i duševní přípravu zužitkoval při své první velké cestě po Francii. Absolvoval ji o prázdninách během studia v Oxfordu, najezdil při ní tisíce kilometrů na kole a pořizoval si detailní popisy, nákresy a míry středověkých hradů.
Láska k Arábii
Na Střední východ se Lawrence poprvé vydal v roce 1909, když jako student archeologie pracoval na diplomové práci. Pobyt pojal opět po svém. Vydal se pěšky napříč pouštěmi Sýrie a Palestiny, nachodil přes 1500 kilometrů a pořizoval detailní dokumentaci starých křižáckých hradů a pevností. Během cesty se zdokonaloval v hovorové arabštině a studoval zvyky kočovných beduínů. Prostředí odlehlých pouští bylo nebezpečné. Mladý poutník byl několikrát přepaden, okraden, postřelen a zbit bandity. Přesto se do Sýrie vrátil hned následující rok, už jako člen archeologické výpravy financované Britským muzeem. Během pobytu čím dál tím více propadal kouzlu pouště a lásce k arabské kultuře.
Nevoják vojenským velvyslancem
Lawrencovo vojenské působení začalo v roce 1914, kdy vyrazil na další archeologickou výpravu do Sinajské pouště. Expedice byla z velké části zástěrkou mise, pro kterou mladého vědce najala britská armáda. Na území ovládaném Otomanskou říší měl shromažďovat informace o ochotě kočovných arabských kmenů povstat proti turecké nadvládě. Po vypuknutí I. světové války byl Lawrence stažen do Káhiry a přidělen k britské vojenské rozvědce jako administrativní pracovník. Po dvou letech si ale velení uvědomilo, že mladík hovořící plynně arabsky a ovládající složité nuance beduínské etikety bude lépe využit v terénu.
Britové doufali, že by arabské povstání proti Otomanské říši mohlo odklonit velkou část tureckých sil z jiných oblastí fronty, a pomohlo by tak zlomit patový stav, který na Středním východě panoval. Chtěli proto nabídnout arabským vůdcům finanční a materiální podporu a příslib poválečného samostatného státu. Jednání s šejky dostal na starosti Lawrence a ukázal se pro tuto roli jako stvořený. Dokázal navázat úzký vztah s řadou důležitých vůdců nezávislých pouštních kmenů i s vysoce postaveným Emirem Feisalem, synem vládce Mekky Sharifa Husseina. Díky jeho diplomatickým schopnostem vypuklo v roce 1916 arabské povstání podporované a zásobované Brity.
Laik stratégem a vojevůdcem
Diplomatické úspěchy Lawrencovi nestačily a sám se po boku Arabů aktivně zapojil do bojů. V červnu 1917 se ujal velení tajné mise proti turecké posádce v přístavu Aqaba. Opevněný strategický přístav bylo nemožné dobýt z moře a jeho záda kryla poušť, kterou i arabští nomádi považovali za neprostupnou. Lawrence ji dokázal s přepadovým oddílem beduínů překonat a vpadnout nic netušícím Turkům do zad. Odvážný kousek mu mezi Araby vynesl obrovský respekt a další příliv bojovníků. Lawrence se v té chvíli ukázal jako geniální stratég. Místo aby vedl s Turky velké bitvy, rozdělil své jednotky do malých přepadových komand.
Beduínští bojovníci dokázali na svých velbloudech překonávat obrovské vzdálenosti v nehostinných pouštích a přepadávat otomanské jednotky na nejméně očekávaných místech. Lawrencovy guerilly narušovaly tureckou komunikaci, přepadávaly zásobovací konvoje, vyhazovaly do povětří mosty a odlehlé úseky strategické železnice. Turecká vojska musela do pouště stáhnout tisíce vojáků z bojišť v Palestině, kde se Britům nakonec podařil průlom. Když generál Sir Edmund Allenby vpochodoval v říjnu 1918 do dobytého Damašku, očekával ho zde již Lawrence a jeho arabští kolegové, připravení vyjednávat o slíbeném samostatném státu.
Nevyjasněná epizoda a temné období
Jednou z nejméně jasných oblastí Lawrencova života je jeho sexualita. Nikdy nenavázal vztah se ženou a podle svědectví svých přátel žil přísně asketickým životem. Někteří životopisci se domnívají, že byl gay, ale ke své orientaci se nemohl otevřeně přihlásit. Toto tvrzení podporuje způsob, jakým Lawrence popisuje mužnou krásu arabských princů, a také fakt, že během pobytu v Arábii žil v úzkém, byť údajně platonickém vztahu se svým nezletilým sluhou Dahoumem.
Ke spekulacím se také pojí další nejasná epizoda z I. světové války. V listopadu 1917 se Lawrence v přestrojení za Araba vypravil do Turky ovládaného města Deraa. Byl však považován za tureckého zběha a zatčen. Ve svém životopise pak Lawrence velmi podrobně popisuje, jak ho turecký důstojník podrobil bití, mučení a sexuálně ho zneužil. Podle svědků, kteří četli dřívější verze jeho autobiografie, se ale svěřoval, že v něm bití vzbuzovalo pocity rozkoše, a není vůbec jasné, co přesně se ve vězení odehrálo. V Lawrencovi v každém případě zážitek zanechal trauma a vzbudil v něm zuřivou nenávist proti Turkům. V závěru války nařídil a osobně provedl několik brutálních masakrů vzdávajících se jednotek Turků, Němců a Rakušanů.
Odmítaná sláva
Lawrence se snažil během války zachovat co největší anonymitu už jen proto, že Turci na jeho hlavu vypsali vysokou odměnu. Kvůli utajování identity by pravděpodobně upadly v zapomnění i jeho činy. Proslavil je až americký válečný novinář Lowell Thomas, který se s Lawrencem setkal v poušti, dokumentoval několik jeho misí a pořídil řadu dodnes ikonických fotografií. Po válce pak s vyprávěním o „Lawrenci z Arábie“ objížděl USA a Británii a z neznámého důstojníka udělal oslavovaného válečného hrdinu a mezinárodní celebritu.
Samotnému Lawrencovi byla sláva protivná, protože odváděla pozornost od jeho snahy dopomoct Arabům k samostatnému státu. Ta bohužel vyšla nadarmo. Britové a Francouzi si v tajné Maloasijské dohodě rozdělili území Středního východu mezi sebe a sliby Arabům byly ignorovány. Lawrence to vnímal jako zradu a porušení závazků, které osobně arabským šejkům tlumočil. Zanevřel proto na veřejný život a oficiální funkce. Když mu král Jiří V. chtěl udělit šlechtický titul, Lawrence ho chladně odmítl. Pracoval sice nadále pro armádu, kolegialita ho ale pojila snad jen s Winstonem Churchillem, který ho zaměstnal jako poradce pro arabské záležitosti.
Služba v anonymitě
Snaha vyhnout se popularitě vedla Lawrence k přijetí cizích identit a vymyšlených jmen. V roce 1922 narukoval do britského letectva pod jménem John Hume Ross. Po několika měsících byl poznán a propuštěn. Změnil si proto jméno na Thomas Edward Shaw a narukoval k tankistům. Pod stejným jménem i psal a publikoval. Napsal řadu pojednání o svých válečných zkušenostech, soubory korespondence, román o své službě v britském letectvu, ale i nový anglický překlad Homérovy Odysey.
Sedm pilířů moudrosti a nejasná smrt
V roce 1926 Lawrence vydal svůj opus mangum – autobiografický román „Sedm pilířů moudrosti“. Na knize popisující život v poušti a arabské povstání pracoval řadu let. Mnohokrát ji přepsal a již hotovou verzi několikrát ztratil a musel ji psát z paměti znovu. Kniha je dodnes studována a používána jako příručka guerillového boje. Učili se z ní údajně i vůdcové Vietkongu bojující proti jednotkám USA. Lawrence ale po slávě netoužil a žil osamoceně v ústraní na venkově. Jednu z mála kratochvílí mu poskytovala jízda na motocyklu, kterou si oblíbil ještě v arabské poušti.
Vlastnil hned sedm strojů značky Brough Superiors považovaných za „Rolls-Royce mezi motocykly“. Na jeden z nich nasedl i 13. května 1935, kdy se ráno vydal na pravidelnou projížďku. Při přejíždění horizontu náhle spatřil v protisměru dva chlapce na kolech, strhl řízení a v plné rychlosti narazil do stromu. Z těžkého poranění mozku se již neprobral a 19. května 1935 ve 46 letech zemřel. Spekulace, jestli havárie nebyla dobrovolným odchodem ze života, se nikdy nepodařilo potvrdit, ale ani vyvrátit.
